Od posledního LOK-o TOUR, přeloženého kvůli pandemii na září 2020, uběhl víc než rok a půl. Za tu dobu jsem měl možnost rozšířit mapu v okolí Bedřichova o nové, moderními technologiemi zatím nezmapované partie ve stráni pod Prezidentskou chatou a také v údolí Černé Nisy. Jedná se většinou o velmi technické, místy až extrémní oblasti, které jistě jeden závodní víkend nevytěží. Dříve než běžci vyrazí na konci července 2022 do lesa, rád bych předeslal pár slov k tomu, na čem poběží. Protože poběží se mnou. S mojí mapou v ruce. A já bych si moc přál, aby je to s ní bavilo.

Bedřichov se pro mě stal víc než zakázka. Mapa, kterou nakreslím a bude dál žít svým životem v rukou zadavatele. Těch dnes už asi 10 km² lesa jsem si vzal za své. Strávil jsem tam už možná nejvíc času ze všech map, co jsem kdy udělal. Pár měsíců před LOK-o TOUR 2020 šlo o konverzi již tehdy poměrně velké mapy do ISOM 2017-2, o domapování kousku a o rychlou aktualizaci. A také o boj s čitelností, který jsem tenkrát ještě úplně nezvládl. Od té doby mě Jizerky vycvičily. Nejen Jizerky. Také systematická spolupráce s Vojtou Peterkou, který, spolu s Vojtou Melicharem, Standou Bradáčem a dalšími otevřel tyto krásné prostory pro současný orienťák. Společně se snažíme dál a dál usilovně hledat pro OB v Jizerkách optimální nastavení. Věřím, že na letošních mapách to bude vidět. 

Mojí snahou bylo zbavit se optiky chodícího mapaře, zoomujícího komfortně v telefonu. Chci být v nastavení závodníka, bojujícího v podmáčené podložce, v borůvčí po kolena, ve spoustě šutrů. Snažil jsem se podat technická místa tak, aby z mapy bylo jasné, co je nejvýraznější. Na co lze běžet. Vytáhnout podstatné terénní tvary. Černou redukovat na únosnou mez. Naběhnete-li ve svahu do změti kamenů a skal, chcete se chytit. Rozlišit hned, který kámen je největší, která skála má jaký tvar. Kudy to půjde a kudy těžko. Největší nepravidelné balvany jsem se snažil kreslit tvarem. Využít naplno pro OB technická místa jako je údolí Černé Nisy lze spíš v měřítku 1:7 500 nebo 1:4 000 než 1:10 000. Každé z těchto měřítek vyžaduje odlišný přístup. 

Jak tedy číst letošní mapy? Já doufám, že normálně. A že to půjde lépe než 2020. Prošel jsem většinu poděděného prostoru kvůli aktualizacím a sjednocujícím revizím. A další části jsem nově zmapoval. Na řadě míst jsem ubral černých trojúhelníků balvanových polí. Ty jsou použity opravdu jen na balvanová pole – na rozeznatelná místa, kde přelézáte velké šutry nahrnuté velmi blízko u sebe. Po čem lze jakš takš přeběhnout, tam jsou černé tečky. A šetřil jsem jimi. Na mnoha místech mezi skalami a kameny jsem tečky tak dlouho ubíral a testoval na nátiscích, až tam nezbyly žádné. Pod nohama je pocítíte, ale zároveň potřebujete z mapy vyluštit, ke kterému výraznému černému objektu běžet. Pod nohama máte zkrátka Jizerky.

Porosty jsou samostatný příběh. Udržovat aktuální vegetaci na 10 km² převážně horského, hospodářsky využívaného lesa, vyžaduje určitý morál. Přenesl jsem chtě nechtě do Jizerek spíše detailnější lenhartovské vidění vegetace. Ale usilovně se snažím ho potlačit a být co nejblíže ISOM 2017-2. Malé semiopeny, které jsem podědil nebo dříve i sám vyrobil, jsem překlopil do 50% žluté. Světliny menší než předepsaných 15×15m budou minimálně ve světle zelené s ohledem na čitelnost kreslené 100% žlutou. Malé zelené kolečko je nejčastěji výrazný vegetační objekt (hustníček). Ve výjimečných případech, kde nebylo místo, může být takto kreslený i výrazný strom. Nejčastěji buk. Těch je v lese hodně. Mapovány jsou tam, kde mají orientační smysl a lze je za běhu rozlišit. Vývraty jsou mapovány selektivně. Jen velké a jen v místech, kde mají orientační význam. Jsou tam, kde by měly pomoct.

Mám-li tipovat nejpravděpodobnější výtku, sázím na klasifikaci průběžnosti. Bílá není všude stejná bílá. Někde jste v hnědém smrkovém lese, někde pod velkými buky a někde (většinou) v borůvčí. Čistý les zpomalí běh o 0–20%. Světle zelený hustník snižuje průběžnost na asi 60%–80% normální rychlosti. Ve střední zelené jde už o velmi pomalý běh až chůzi, průběžnost zde klesá na asi 20–60% normální rychlosti. Plná zelená znamená neprostupnou kleč nebo prodírání. Při použití zelených jsem snažil zohlednit větve na zemi. Hustník se šrafy neexistuje. Někde je sice lépe vidět, ale průběžnost je špatná. Obecně jsem se snažil tlačit porosty směrem dolů, tj. co to šlo nechávat bílou. A raději držet světle zelenou, než plošně střední. Občas se toto ukázalo jako až příliš optimistické, progresivní vidění. Po probíhání jsem na několika místech opticky řidší světle zelenou s větvemi na zemi zas pokorně vrátil na středně zelený hustník. Větve bodají a překračovat je bolí. Nálety jsou mapovány jen výběrově. Příliš malé fleky podle klíče do mapy nepatří. Když mezi nimi lze v lese snadno proběhnout, je to bílá. Na některých místech, kde mají náletové hustníky zásadní vliv na dohledávku, jsem neodolal a v mapě je najdete.

Oblíbená diskuze (nejen) v jizerskohorských terénech je kupka vs. kámen. Vzpomínám na debatu s norským delegátem Kjellem Blomsethem nad mapou před SP v Liberci 2011. „Toto není kupka“ byla jeho nejčastější výtka. Očekával výrazný, za běhu jednoznačně identifikovatelný terénní objekt. Kritériem je velikost a tvar: Snažím se, aby kupkou byl kreslený dostatečně výrazný terénní prvek, na který lze vyběhnout. Může mít hliněný nebo i kamenný základ. Může to být i výrazný, veliký placatý kámen. Ne ale kámen porostlý nahoře mechem, který se proti běžci od země klene směrem ven a není jak se na něj vyškrábat, přestože z dálky z některé strany opticky splývá s porostem na zemi.

Mapování je permanentní mentální vývoj. Máme ISOM 2017-2, ale požadavky na mapy v souladu s ním se stejně rok od roku posunují. Podoba map chtě nechtě určuje možnosti využití orientačně zajímavých momentů terénu, formuje stavitele i závodníky, a ti zase dávají nezbytnou kritickou zpětnou vazbu mapařům. Žádná mapa není dokonalá, ale myslím, že se mapy stále zlepšují. Jizerky jsou specifický, běžecky i orientačně náročný terén. Moje meta mapaře nemůže být jiná, než zvládnout ho na jedničku. Lokotce přeji, aby to posoudilo tisíc účastníků a já doufám, že mapy obstojí.

—

20. 7. 2022

Ladím mapu po nátiscích. Vypadají dobře, ale prostor pro zlepšení tam samozřejmě je. Naštěstí mám k ruce experty nejpovolanější, Radimse a pana profesora Krtičku v mapovací skupině Vojtíškov. Je to strašně jednoduché, stačí si otevřít ISOM a přečíst specifikaci. Jít až na dřeň, nebo to vyřešit nějak kompromisně?  Kompromisně. Co nejblíž ISOMu. Aspoň na co nejlepší čitelnost. Černá a hnědá dobrý. Stovky červených bodů jsem už dříve zhasl. Zato minimální plochy porostů. To je masakr. Zbavit se českého vidění. No další kusy co budu mapovat budou zase čistší, dokonalejší. Říkám si jako obvykle. V 7,5 to bude fungovat mnohem lépe uklidňuji se. Už jen přejít v těchto typech terénů komplet na 7,5. Anebo nechtít za každou cenu vyždímat jedničku. Přemýšlím, kde leží hranice normálnosti. Každý je má asi jinde.

Na předstartu nové etapy fungování webu Holiday Mappers vás tu vítám i já, druhý „člen týmu“ (nejsme firma), Honza Drbal. V posledních letech frekvence mých příspěvků povážlivě poklesla, až to mohlo vypadat, že jsem se utopil v nějaké nepřekonatelné bažině s podrostem (což je mimochodem nepřípustná kombinace), nebo aspoň pověsil svou průhledovou mapařskou buzolu Silva type 4/54 na hřebík. Ani jedno se nestalo. Naopak, docela s elánem jsem zahájil svou 21. profesionální mapařskou sezónu. Mám za sebou mimo jiné březnové mapování úlomku Kosti, týden z luxusní kategorie „mapařské lázně“. Účastníci letošních PPček, máte se taky na co těšit!
Web Holiday Mappers (HM) – původní i nová verze – je po ideové, designové i technické stránce skoro kompletně dílem Ivoše Habána, za což mu tímto ještě jednou a veřejně děkuju! Když jsem se na jeho pozvání před lety připojil k tomuto projektu, bylo mou hlavní motivací představit svou práci, tedy všechny mé dosavadní mapy, a to nejen jiným orienťákům nebo kolegům mapařům, ale taky tímto sportem nepolíbeným kamarádům, známým nebo příbuzným. Prostě lidem, kteří, když jim – podle mě jasně – řeknu, že se živím tím, že „jsem kartograf, konkrétně vytvářím mapy pro orientační běh“, tak mi dost často odpoví něco jako: „Aha, no jasně, tomu rozumím, takže ty v tom lese vyznačuješ ty trasy, kudy ti běžci/turisti pak mají běžet/jít!“ (Nejspíš s hluboko v paměti zasunutou vzpomínkou na bojovku na letním táboře, nebo dokonce na nějaký dávný Sokolovský závod branné zdatnosti. Pro mladší ročníky: vygooglujte si to. Nebo snad raději ani ne …). Nebo jiná běžná odpověď: „Ale vždyť všechny mapy už jsou hotové na internetu!?“ (Myslí se tím nejspíš Mapy.cz). Někomu následně dokážu vysvětlit, že jde ve skutečnosti o něco „trošku“ jiného, a aspoň některým dalším by snad mohly napověďět právě naše stránky jednotlivých map, s naznačeným postupem té práce – s názornými ukázkami podkladů, nakreslené folie (ta tedy s příchodem doby tabletové mizí) i výsledné mapy. A zbytek to ani tak nepochopí. Nevadí.
Druhou mojí motivací bylo mít ty mapy sesumírované a úhledně „vystavené“ taky sám pro sebe, včetně jakéhosi uchování vzpomínek formou vypsaných zážitků z mapování, fotek i faktografických údajů. Obě motivace mám i nadále, jen se mi bohužel spíš stále vzdaluje cíl dostat na web všechny mé mapy. Momentálně tu mám asi 95 map z celkových zhruba 250, a s řádově 10 novými mapami každý rok se nůžky stále více rozevírají. Ale ta ambice ve mně pořád je, jednou to určitě doženu …
Tato nová verze webu HM je stále ještě ve vývoji. Vedle toho sem z původních stránek HM hodláme přesunout kompletní obsah záložek Domů (Co se děje) a Mapy, včetně anglické mutace. To vše určitě nějaký čas zabere. Minimálně po tuto dobu bude původní verze dostupná na nové adrese http://old.holidaymappers.eu (nebo klikněte v Menu na záložku old website vpravo nahoře).
Oproti původní verzi tu, kromě modernějšího designu, hlavně přibyl blog , coby prostor pro články na různá obecnější témata kolem orienťáckých map a mapování, nejen zážitky z terénu ke konkrétním našim mapám. A to je pro mě i nová motivace něco napsat. Pár témat už v hlavě mám a snad to do noťasu naťukám v dohledné době – převážně po večerech, protože jarní mapařská sezóna je v plném proudu a mapy mají své termíny.
Musím se přiznat, že asi hlavním důvodem, proč mi na původním webu příspěvky přibývaly tak pomalu, bylo to, že byl v podstatě kompletně dvojjazyčný a převod do angličtiny mi dával dost zabrat. Na konverzační úrovni se anglicky domluvím většinou bez zásadních problémů (zvlášť když stejně většinou komunikuju s ne-anglickými rodilými mluvčími, kteří jsou na tom s angličtinou podobně. Je to vlastně trochu divné bavit se třeba s chorvatskými nebo slovinskými kolegy anglicky, s bratry Slováky by nás to – zatím? – nenapadlo. Ale funguje to.). Jenže v anglické gramatice i v pravopisu a slovní zásobě mám pořád velké mezery, takže v překladu na první dobrou nasekám spoustu chyb, a srazit jejich počet na snesitelnou úroveň je pro mě docela fuška. Tudíž jsem to odkládal. S příchodem nové verze webu jsme se s Ivošem shodli, že kompletní dvojjazyčnost už je pro nás neudržitelná a od teď bude psán více česky, v angličtině jen něco příhodného. Zbytek obstarají překladače, rychleji i kvalitněji. Občas se sice nějaký ten interní vtípek nebo reálie ztratí v překladu, ale to už je život.
To je na nový úvod ode mne vše. Občas se sem podívejte!

Znovu se mi tak otevřela možnost stát se dělníkem lesa. V údolí a na stráních kolem Černé Nisy na plno místech není signál. Je to velmi uklidňující. Když jsem pak jednou v květnu 2020 brzy ráno šel nahoru z Rudolfova měřit, došlo mi, že do rytmu kanceláře a služebního e-mailu se už ani na půl úvazku nevrátím. Dal jsem po 15 letech výpověď. Ne proto, že bych pochyboval o smyslu památkové péče. Spíš kvůli procesům, které její výkon v praxi instituce provázejí, a které jako jedinec nemám šanci změnit. Vojta mi dodal odvahu se vším seknout a začít zas naplno mapovat.

Vrhl jsem se do Jizerek. Podědil jsem poměrně rozsáhlé, asi 5,5 km² velké mapové dílo po Josefu Borůvkovi, Matěji Klusáčkovi a Romanu Horkém. Z těchto dat vydal klub LOK-o Liberec postupně mapy Velbloud (2017), Klikvová louka, Červený potok (2018), Kanál a Vodní zámek (2019), kterými úspěšně odstartoval pořádání závodů z Bedřichova. Čekalo mě překlopení dat do ISOM 2017-2, sjednocující revize, úpravy některých stávajících míst a domapování nových partií táhnoucích se zdánlivě do nekonečna. Prošel jsem se s Vojtou a Standou Bradáčem po lese. Bavili jsme se co a jak. Zbavil jsem mapu vypalovacích barev a dal ji do standardního klíče. Pak následoval klasický šok z kontroly čitelnosti, všude, i u mě. Vznikla první, druhá, třetí ředěná verze. Na z půlky mojí a pořád ještě dost černé mapě Klogertův kámen se pak odběhlo LokoTour v létě 2020. Místy to stále bylo na čtení lupou. To byly začátky.

Od té doby jsem strávil v Jizerkách několik set dalších hodin mapováním i revidováním. Nátisky výdobytků této práce a kontrola její čitelnosti v ocadu mě myslím dost vycvičily. Plno problémů zůstává, např. s podměrečnými plochami. Dost jsem jich podělil a některé jsem i já z počátku vytvořil. Mapa se nicméně dále rozšiřuje a věřím, že i vylepšuje. Jezdil jsem zpočátku od auta z Rudolfova nahoru na koloběžce. Přehnal jsem to a začalo mě bolet koleno. Vyklidnil jsem se a dnes jsem mnohem pokornější. Chodím pěšky v maratonkách. Pořídil jsem si nepromokavé sněhule, lze je nahoru nosit z boku na batohu, stejně tak gumáky a pohorky. Pořád se snažím co nejvíc makat, ale mapování se zkrátka vykřečovat nedá. Chce to svůj čas.

Spolupráce s Lokotkou je velmi pozitivní. Vždy se snažím vyždímat ze sebe to nejlepší. Ale aby to šlo, potřebuji cítit podporu. Sdílené nadšení v téhle spolupráci mně pokaždé znovu dodá další energii, jistotu. Cítím, že to jde nad rámec běžného partnerství zadavatele a dodavatele – dělníka lesa. Spojuje nás chuť dál udržitelně rozvíjet orienťák v Jizerkách. A také společná snaha vytvořit formát závodu pro širší o-veřejnost, který umožní smysluplně využít potenciál prostoru. Věřím, že účastníky letošního LokoTour, které se chystá na 30. a 31. 7. 2022, čeká výjimečný zážitek. Tratě se pečlivě odlaďují více než půl roku dopředu a terény nad Černou Nisou nabízí podobnou obtížnost jako middle na MS 2021 v okolí Tanvaldu.